Tour Guide, Iquitos, Peru
| 13 mins read
Do pralesa!
Vyrazit do pralesa na vlastní pěst, to zní dobrodružně. Nicméně: „Do pralesa zvolte cestu s cestovní kanceláří, s ubytováním zajištěným ve stylových eko-lodžích, zásobovaných pitnou vodou a vybavených moskytiérami: sami se nikam nedostanete a bez domorodého průvodce nic neuvidíte, pokud vůbec vyváznete se zdravou kůží.“ Tohle tvrdí na svých stránkách jedna česká cestovní kancelář a já sní naprosto souhlasím. I kdyby se Vám totiž podařilo dostat až do pralesa (to byste si ale museli půjčit loď), stejně nikdy neuvidíte tolik věcí jako sprůvodcem. Rozhodl jsem se tedy nehrát si na dobrodruha a zakoupit výlet scestovní kanceláří. Zněkolika nabídek se mi nejvíce líbila ta od EcologicalJungle Trips. Její majitel Alex mě odchytil na ulici přímo před hotelem. Působil sympaticky, nebyl vtíravý jako řada jiných nadháněčů a cena byla rovněž příznivá. Neváhal jsem tedy a zaplatil obnos 450 solů za čtyřdenní dobrodružství.
Vdžungli – den první
Druhého dne vsedm už se Alex hlásí u mě vhotelu a vyrážíme. Kromě mojí maličkosti se výletu účastní i Angličan David, ten si ovšem zaplatil výlet pouze 3 dny. David je správný Cestovatel. Pracoval 10 let u British Airways jako manažer, ale dal výpověď a vyrazil do Ameriky na 18 měsíců. Momentálně je na cestě 6 měsíců. Byl už vArgentině, Brazílii a Chile, po Peru se chystá vyrazit do Ekvádoru, Kolumbie a Mexika a pak chce jet přes USA a Kanadu až na Aljašku. Třeba ho napodobím…
Nejdříve jedeme autem na kraj Iquitosu, kde si necháváme velké bágly a pak pokračujeme autem do města Nauta. Do Nauty je to zIquitosu asi 95 kilometrů po velice kvalitní silnici. Nauta není „osada“, jak se píše vnašich učebnicích, ale solidní město s10,000 obyvateli. Dáváme si tu snídani a přesedáme na loď. I když se všude běžně píše, že u Nauty vzniká Amazonka, je soutok od Nauty docela daleko. Jedeme lodí nejdříve po řece Marañon až ksoutoku se řekou Ucayali. Plác ho! Zřeky vyskočila zubatá ryba a přistála hned vedle Davida. I na lodi je třeba být ostražitý!JZahlédli jsme také pár šedých delfínů. Po kratším úseku na Ucayali pak přirážíme ke břehu. Jdeme pěšky asi 500 metrů a ocitáme se na březích menší říčky Yarapa. Zde nasedáme do menšího člunu a jedeme asi 10 minut do Delfin Campu, který bude další dny naším domovem.
Delfin Campje místo, kde jsou turisté ubytováni. Postupně přijíždějí, ubytovávají se a zase odjíždějí baťůžkářizrůzných zemí. Na této základně se spí a jí, vaří se pro všechny společně. Jinak má ale každá skupinka svého průvodce. Kromě nás tu je skupinka čtyř Němců. Nám sDavidem byl přidělen sympatický průvodce a jeho pomocník. Jejich španělská jména jsem nepochytil přesně, ale průvodce se jmenuje Vilda nebo tak nějak (i když si říká Falcon – Sokol) a pomocníkovo jméno zní dejme tomu Chico.
Do kempu jsme přijeli asi vpoledne. Byl nám přidělen pokoj, ubytováváme se a po obědě vyrážíme na vyjížďku lodí. Nejdříve se pokoušíme pádlovat do nějakého postranního přítokuřekyYarapa(na řece Yarapa leží náš kemp), ale pro nízký stav vody se nám nedaříproniknout dál skrze shluk větví. Jedeme tedy lovitpirani. To zas chytím kulový, jako na Lamu vKeni – říkám si, když na háček nabodávám kousek malé rybky coby návnadu a nahazuji. A hle! Chytil jsem snad poprvé vživotě rybu. A je to červenápiraňa. Dmu se pýchou a fotím se se svojí obětí. Piraňa je ovšem celkem malá, tak jí hážeme zpátky do řeky. Posléze vytahuji ještě dva další kousky, opět červené pirani! Je jich tu jak máku. Sotva člověk nahodí vlasec, hned nějaká začne ohlodávat návnadu, pokaždé se však ale nepodaří včas zaseknout a návnada je vtahu. Házíme i další úlovky zpět do řeky, nicméně můj nebývalý úspěch mě velmi potěšil. Jinak jsme na vyjížďce viděli mnoho velkých ledňáčků (anglicky Ring Kingfisher), létajících těsně nad vodou, pár opic, nějaké dravce a vysoko ve větvích lenochoda.
Večer jsme absolvovali noční vycházku. Jdeme sbaterkami knedalekému jezeru, odkud Vilda vytáhnul jednoho menšího kajmana. Kromě tohoto plaza se nám podařilo zahlédnout pár žab a pavouků, mj. i jednoho velkého sklípkana.
Jediným záporem pobytu vkempu je hmyz. Je tu hodně velkých much. Ty nejsou agresivní a jen protivně bzučí, horší jsou všakkomáři. Prý tu naštěstí není malarická oblast, ale poštípaní jsme dost. Samozřejmě se pořád stříkáme repelentem a místní personál kropí repelentem i podlahu vkuchyni, ale pomáhá to pouze částečně. Vposteli ovšem žádní komáři nejsou, neboť nad lůžkem máme kvalitní moskytiéry.
Vdžungli – den druhý
Ksnídani byla velká tlustá palačinka smarmeládou. Vaří tady tedy dobře. Kobědu a večeři je většinou kousek kuřete srýží a ktomu pár brambor nebo banánové čipsy, což svým složením dosti připomíná jídla zlodi Pucallpa-Iquitos. Ovšem není kuře jako kuře a tady mi to fakt dost chutná. Kdispozici je také káva, čaj, pitná voda a občas nějaké ovoce.
Po snídani vyrážíme sDavidem, Vildoua Chicem na další procházku pralesem. I když je obdobísucha, chodíme vholínkách, což je jednoznačně nejvhodnější obuv do pralesa. Kaluže a bahno jsou totiž všude. Holínky vyfasujete vkempu, takže je celkem úplně jedno, vjakých botách přijedete. Bohužel moje velikost 46 se vPeru vůbec nevyrábí, takže chodím vbotách o jeden a půl čísla menších, což není věru nejpohodlnější. Cestou vidíme poměrně mnoho opic, ale vyfotit se ty mršky moc nedají, jsou dost rychlé. Po džungli pobíhá dost mravenců. Největší jsou obřímravenci(Giant Ant), jejichž kousnutí prý dosti bolí a bolest trvá tři dny. Musíte také koukat, na co saháte. Vbažinatém terénu je občas dobré se přidržet nějaké opory, některé dřeviny jsou ovšem dosti trnité. Na jiné rostlině zase žijí malí mravenečci zvaní Fire Ants, jejichž kousnutí dost pálí. Strom vedle je zase hostitelem jiného, tentokrát jedovatého druhu mravence. Takže ještě jednou - bacha, na co saháte! Nejzajímavější rostlinou je asi dřevina, jejíž šťáva je smrtelně jedovatá. Což vědí jihoameričtí Indiáni a vyrábějí zní jed kurare do foukaček. Jak nás ovšem poučil Vilda, kurare je jed trojsložkový – kromě zmíněné dřeviny se do něj ještě přidává jed zjedovaté žáby a zjedovatého druhu mravence. Vzniklá směs pak spolehlivě zabije jakéhokoliv živého tvora během několika sekund. Dále nám Vilda ukázal kaučukovník. Bývávaly doby, kdy se zde kaučuk sbíral ve velkém (viz článek o Iquitosu), ale dnes, vdobě syntetického kaučuku, už se pěstování přírodního kaučukovníku nevyplatí. Vnašem kempu jsem pak viděl kolibříka. Má tu miniaturní hnízdečko, vněmž je jedno malé vajíčko a jedno mládě. Ještě před obědem zakončujeme dopolední program koupelí vřece. Ano, vté řece, která je plná piraní. Ale prý je to bezpečné, tak tam skáčeme, i když ztoho mám stejně divný pocit. Co kdyby mě nějaká mrška rafla do nějakého velmi citlivého místa pod čárou ponoru?
Odpoledne jsme jeli na řeku Ucayali pozorovatdelfíny. Je jich tu opravdu hodně – šediví i růžoví. Růžový delfín je větší. Mláďata jsou šedá a teprve během života se jejich břicho zbarví do růžova. Vyfotit ale skákajícího delfína, na to je třeba nacvakat mnoho záběrů. Navíc delfín většinou nevyskočí celý a kouká zněj jen hřbetní ploutev. Poté chvíli zewlujeme ve vesnici Libertad, která leží na břehu řeky Ucayali, kousek od pralesa. Vesnice se skládá zprkenných baráků. Jeden takový prkenný domek je kostel, o trochu větší prkenný dům je kulturák a ještě větší prkenná bouda je základní škola. Uprostřed vesnice je prostranství, kde hrají místní borci fotbal. Vokolí vesnice jsou rýžová pole, kromě pěstování rýže se místní obyvatelé živí hlavně rybolovem.
Večer si David objednal u místního „šamana“ obřad shezkým názvem „Ayahuasca Ceremony“. Já jsem však neměl žádný speciální program, a tak jsem šel vosm hodin večer spát. Co také dělat vkempu bez elektřiny, že? Světlo tu ovšem je, zajišťují ho petrolejové lampy či jakési hořící knoty.
Vdžungli – den třetí
Ráno jsem na Davidovi vyzvídal, včem spočíval ten obřad. Takže celá ta sranda, zvaná honosně „Ayahuasca Ceremony“ tkví vtom, že zákazník dostane vypít pohárek snějakým lektvarem. Nějakých 10-15 minut se neděje nic, pak však začne lektvar působit. Všechno se začne vlnit. Na Davidovi se to projevovalo především tím, že musel jít každou chvíli zvracet. Celá sranda stojí 150 solů, takže skoro tisícovku, a David mě ubezpečil, že jsem udělal moc dobře,když jsem do toho nešel. Zdejší „šaman“ by sice možná tvrdil, že obřad přenese člověka do jiné dimenze a pročistí jeho organismus, podle mě je to ale spíše než šaman špatně maskovaný drogový dealer. Vjedné věci ovšem šaman nelhal – jeho „obřad“ pročistí lidské tělo opravdu důkladně.
Dnešní ranní procházka je asi nejzajímavější zcelého pralesního pobytu.Brodíme se bažinou!Tentokrát docela hlubokou, sotva nám stačí holínky. Takhle přesně si představuju neproniknutelnou džungli. Kdokonalosti schází jen anakondy, které by se mohly vnestřeženou chvíli vynořit zbažiny a stáhnout někoho znás ssebou. To se ale naštěstí nestalo a my vylézáme zbažiny živí a zdraví. Uprostřed močálu jsme spatřili několik viktorií královských (Victoria regia) s jejich typickými velkými kruhovitými listy. Také tu byly pěkné mangrovníky.
Po obědě, jenž byl zpestřen rybou, ulovenou chvíli předtím personálem kempu, nás opouští David, který si zaplatil jen třídenní výlet. Vrací se zpátky do civilizace, zatímco já sVildou a Chicemjdeme kempovat do pralesa! To znamená, že přespíme přímo vterénu. Popojíždíme loďkou kousek proti proudu řeky Yarapa. Vystupujeme zlodi a vyrážím pouze sVildou na procházku po pralese. Opět vidíme mnoho opic. Také jsme narazili na liánu, ze které se dá pít. Prostě se liána usekne mačetou a zní vytékající vody se napijete. Chutná to jako normální voda, nemá to žádnou příchuť. Vilda by tedy se svými znalostmi vpralese vpohodě přežil, zato já ani náhodou.
Vracíme se zprocházky do místa našeho tábořiště. Chico zatím nelenil a postavil „stany“, pro každého znás jeden. Příbytek tvoří hamaka, natažená mezi dva stromy. Okolo ní je pak vztyčena moskytiéra, která je upevněná na strom a na liánu. Celé toto hnízdečko se pak ještě pro jistotu přikryje plachtou. I když tuto noc to ani nebylo potřeba, ani nekáplo. Za celý můj čtyřdenní pobyt vůbec nepršelo! Stav vody vřece tomu také odpovídá. To vobdobí dešťů je hladina vřece minimálně o 5 metrů výše – je to dobře vidět na stromech, co rostou okolo řeky. Zato moskytiéra je zcela nezbytná. Vkempu jsme si na komáry jakžtakž zvykli, ale zde, přímo vlese, jsou komárů celé legie. Kvečeři udělali Vilda sChicem vkotlíku těstoviny se zeleninou, vajíčka natvrdo a opečené brambory. A pak hajdy na kutě, pod moskytiéru. Naštěstí do mého příbytku komáři nepronikli a noc byla klidná.
Vdžungli – den čtvrtý
Ráno ksnídani byla omeleta se zeleninou a káva. Příjemná pralesní snídaně! Následuje poslední krátká procházka pralesem. Tentokrát jsme neviděli celkem nic pozoruhodného, kroměstop jaguára! Tak přece jenom tu jsou, myslel jsem si, že si ze mě včera Vilda dělal legraci. Ale jaguár je zvíře nesmírně plaché, takže ho prakticky nelze zahlédnout. Vilda je profesionální průvodce, prales asi zná dost dobře a za celý svůj život viděl jaguára pouze dvakrát.
Po procházce se vracíme na základnu. Turisté se zde mezitím obměnili. Němci odjeli a vystřídali je Novozélanďané, Ir, další Němka a Peruánec. SIrem jsem prohodil pár slov. Je na cestě kolem světa, projel už celou Asii, Austrálii, Nový Zéland a teď je vJižní Americe. Další vzor hodný následování!
Po obědě balím svých pár švestek a jedu zpět do civilizace. Naposledy se loučím skempem. Bude se mi stýskat, dokonce snad i po těch komárech. Bylo to tu moc fajn, viděl jsem alespoň něco zkrás tropického pralesa a přitom jsem se nemusel bát, že mě něco sežere. Díky, Vildo, byl jsi mi dobrým průvodcem!